Minulost je součástí naší přítomnosti i budoucnosti, a pokud nechceme, aby se opakovala, musíme ji dobře znát. O doby minulé se lidé zajímali odjakživa. Již ve starověkých kulturách lidé zjišťovali, co bylo kolem nich před lety, ze kterých již nežijí pamětníci. Zkoumali staré stavby, drobné nálezy, ústně si předávali různé příběhy, zážitky, tradice a pohádky. Stejně tak tomu bylo i v dalších následujících kulturách. Zájem o historii se ale mohl týkat především lidí, kteří měli uspokojené základní potřeby a pro zájmy a zkoumání jim zbýval prostor.
Obyčejné chudé obyvatelstvo poznávalo minulost pouze z vyprávění svých předků prostřednictvím starých členů rodiny, kteří jim to, co znali, předávali za dlouhých zimních večerů, kdy nebylo možné nic jiného dělat a museli všichni trávit čas zavření doma. Bohatší lidé, měšťané, kteří nemuseli vydělávat jen proto, aby si zachovali holý život, ti, kteří byli třeba i studovaní a mohli vykonávat intelektuálnější povolání, měli po práci volný čas, který mohli naplnit svými koníčky a oblíbenými činnostmi. A protože měli i snazší přístup ke knihám a jiným písemnostem, bylo pro ně studium historie otevřené dokořán.
Historie ale nelákala jen vědecky zaměřené intelektuály, kteří četli a mluvili latinsky, řecky a hebrejsky, ale postupně čím dál více i romanticky zaměřené laiky. Dějiny nám nikdy nemohou stoprocentně říct, jak se věci skutečně staly. Mohou nám nastínit určitý pohled, ukázat zlomek obrázku, dílek skládačky, kterou si budeme muset poskládat sami. Spousta spisovatelů proto psala jen o výřezu dějin, který je zaujal, nebo si minulost upravovala k obrazu svému. Pokud se ale jedná o hmotné archeologické nálezy, tam není možné o šlápnout vedle. Kvalitu a výkup starých mincí Starožitnosti Gruber vám posoudí a zhodnotí ti nejlepší profesionálové.